Mezinárodní normy
Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) má podvýbor ISO/TC 37/SC 5, který se věnuje překladu, tlumočení a souvisejícím technologiím. Zaměřuje se na vypracování mezinárodních norem, které zvyšují kvalitu, účinnost a spolehlivost tlumočnických a překladatelských služeb na celém světě. Tyto normy pokrývají širokou škálu oblastí, od obecných požadavků na služby až po specializované normy pro vybavení, odbornou přípravu a specifické tlumočnické oblasti.
Komunitní tlumočení
Několik norem ISO se konkrétně věnuje komunitnímu tlumočení (rovněž označovanému jako tlumočení ve veřejné službě). Tyto normy stanoví jasné pokyny pro poskytovatele služeb i tlumočníky s cílem zajistit vysoce kvalitní a etické tlumočnické služby. Přehled klíčových norem je uveden níže.
- ISO/TS 6253:2024 – Požadavky a doporučení pro programy odborné přípravy v oblasti komunitního tlumočení. Tento dokument upřesňuje základní dovednosti požadované v programech odborné přípravy v oblasti komunitního tlumočení a popisuje kvalifikace pedagogů, kteří takovou odbornou přípravu poskytují. Vztahuje se na znakový i mluvený jazyk a zahrnuje konsekutivní a simultánní tlumočení, včetně šušotáže a tlumočení z listu. Nahlédněte do zákulisí a zjištěte, jak byla tato norma vytvořena díky odborné spolupráci – poslechněte si podcast Standards Speak: Language Edition – ISO/TC 37/SC 5.
- ISO 13611:2024 – Tlumočnické služby – Komunitní tlumočení – Požadavky a doporučení. Tento standard nastiňuje základní zásady a osvědčené postupy pro poskytování služeb komunitního tlumočení. Zabývá se potřebami komunit různých jazyků (mluvených a znakových) a stanoví požadavky ohledně kvality pro koncové uživatele, klienty a tlumočníky.
- ISO 20228:2019 – Tlumočnické služby – Právní tlumočení – Požadavky. Tento dokument stanoví základní zásady pro soudní tlumočení, včetně dovedností vyžadovaných od soudních tlumočníků a doporučení pro různá právní prostředí a způsoby tlumočení.
- ISO 21998:2020 – Tlumočnické služby – Tlumočení ve zdravotnictví – Požadavky a doporučení. Tato norma poskytuje pokyny pro tlumočení mluvených a znakových jazyků při čerpání zdravotní péče a zdůrazňuje jedinečné požadavky na komunikaci ve zdravotnickém kontextu. Vztahuje se na poskytovatele tlumočnických služeb i na tlumočníky působící v daném kontextu.
- ISO/CD 17651–4 – Simultánní tlumočení – Pracovní prostředí tlumočníků – Část 4: Požadavky a doporučení týkající se podepsaných pracovních prostor pro tlumočení znakového jazyka. Tato část stanoví požadavky a doporučení pro navrhování a zřizování pracovních prostor pro tlumočení znakového jazyka na místě a na dálku. Zahrnuje aspekty viditelnosti a vizuálního dohledu, osvětlení a pozadí a kamery/displeje, ergonomii a zdraví a bezpečnost a uspořádání týmové práce. Další informace o řadě 17651 – poslechněte si podcast Standard Speak: Language Edition – ISO/TC 37/SC 5.
Přístup k normám ISO
Normy ISO lze koupit prostřednictvím národních normalizačních orgánů nebo internetových stránek ISO. Platforma ISO pro online prohlížení však uživatelům umožňuje zdarma prohlížet několik prvních stran většiny norem. Tyto náhledy obvykle zahrnují oddíly s úvodem a definicemi a poskytují tak informativní přehled o obsahu.
Účast na stanovování norem
Jednotlivci nebo organizace, které mají zájem přispívat k vypracování norem ISO, se mohou účastnit prostřednictvím vnitrostátních členských orgánů ISO. Každá země má národní normalizační organizaci, která usnadňuje účast a zapojení do tvorby norem. Pokud jde o komunitní tlumočení veřejné služby, lze k podobě budoucích norem v této oblasti přispět prostřednictvím účasti v ISO/TC 37/SC 5.
Mezinárodní právní úprava
Komunitní tlumočení náleží především do oblasti odpovědností jednotlivých zemí EU, neboť tlumočnické služby a jejich regulace jsou úzce spjaty s celostátními a místními správními systémy. Z tohoto decentralizovaného přístupu vyplývá, že v současné době neexistuje žádné zastřešující právo EU, které by se konkrétně vztahovalo na komunitní tlumočení. Místo toho se normy a postupy v jednotlivých zemích značně liší, což odráží různé jazykové, kulturní a administrativní souvislosti.
Existují však směrnice EU, které se zabývají tlumočením v konkrétních oblastech, zejména v oblasti právní. Tyto nástroje zahrnují tlumočnické služby požadované v situacích souvisejících s právem, jako je trestní řízení nebo přístup ke spravedlnosti.
Významným příkladem je v tomto směru směrnice 2010/64/EU o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení. Stanoví minimální pravidla ve všech zemích EU, která mají zajistit, aby podezřelým a obviněným osobám, které nemluví jazykem řízení nebo mu nerozumějí, byly poskytovány bezplatné tlumočnické a překladatelské služby.
Dalším příkladem je směrnice 2012/29/EU, která stanoví minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu. Tato směrnice zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby oběti porozuměly tomu, co se děje, a měly přístup ke službám tím, že jim v případě potřeby bude poskytnuto tlumočení a překlad.
Regulační postupy na úrovni států a regionů
Regulace komunitního tlumočení a praxe v tomto oboru se v jednotlivých zemích EU značně liší, což odráží různé vnitrostátní priority, správní strukturu a kulturně-jazykový kontext. Tato různost podtrhuje význam sdílení osvědčených postupů a podpory spolupráce při řešení společných výzev při poskytování vysoce kvalitních tlumočnických služeb. Níže jsou uvedeny příklady zajímavých celostátních a regionálních přístupů k regulaci a organizaci komunitního tlumočení.
Norsko: víceúrovňový systém
Příkladem je norský systém s několika úrovněmi, který spravuje norské ředitelství pro integraci a rozmanitost (IMDi). Tento systém poskytuje osvědčení tlumočníkům na různých úrovních na základě jejich kvalifikace a praxe a zajišťuje jasnou hierarchii odborných znalostí tlumočníků. Systém je doplněn celostátním registrem tlumočníků a klade důraz na trvalý profesní rozvoj. Veřejné orgány se vyzývají, aby v zájmu zajištění kvality využívaly tlumočníky z rejstříku, což podporuje profesionalizaci tlumočnických služeb v zemi. Další informace o norském modelu
Švédsko: právní ochrana přístupu k jazykům
Ve Švédsku stanoví jazykový zákon (2009:600) (Språklagen) švédštinu jako hlavní jazyk a ukládá veřejnému sektoru odpovědnost za zajištění přístupu k jazykovým službám pro všechny. Tato odpovědnost je podrobněji popsána v zákoně o správním řízení (2017:900) (Förvaltningslagen). Zákon vyžaduje, aby orgány veřejné moci poskytovaly tlumočníky a překládaly dokumenty, aby jednotlivci mohli při jednání s orgány uplatňovat svá práva.
Stejně tak pokud někdo trpí zdravotním postižením, které vážně omezuje jeho zrak, sluch, nebo schopnost hovořit, musí orgány rovněž zajistit tlumočení a zpřístupnit dokumenty. Samostatné právní předpisy stanoví povinnosti soudů a konkrétních vládních agentur a orgánů poskytovat v případě potřeby tlumočníky a překladatelské služby.
Nizozemsko: celostátní rejstřík soudních tlumočníků a překladatelů
Nizozemsko vede celostátní rejstřík soudních tlumočníků a překladatelů, který vyžaduje, aby soudní a komunitní tlumočníci splňovali specifické profesní normy a absolvovali pravidelnou odbornou přípravu. Tento centralizovaný systém podporuje transparentnost a odpovědnost při poskytování tlumočnických služeb.
Španělsko: regionální přístup ke komunitnímu tlumočení
Ve Španělsku se praxe komunitního tlumočení často liší podle jednotlivých regionů. Například v Katalánsku propaguje tlumočnické služby zaměřené na jazykové začlenění migrantů a nekatalánských mluvčích subjekt Consorci per a la Normalització Lingüística. Důraz je kladen na poskytování kulturně citlivé jazykové podpory v oblasti zdravotní péče, vzdělávání a sociálních služeb.
Spojené království: normy a odborná příprava prostřednictvím profesních sdružení
Ve Spojeném království řídí regulaci komunitního tlumočení profesní sdružení, jako je CIOL (Chartered Institute of Linguists) a NRPSI (National Register of Public Service Interpreters). Tyto organizace stanovují normy, nabízejí certifikaci, jako je diplom v oboru komunitního tlumočení, a vedou rejstříky tlumočníků. Komunitní tlumočení sice nepodléhá jednotné právní úpravě, v rámci uvedených iniciativ je nicméně určen základ pro kvalitu a profesionalizaci.
Polsko: regionální tlumočnické sítě
V Polsku jsou často k uspokojení potřeb komunit migrantů organizovány sítě tlumočníků ze strany měst a obcí. Některá města zavedla vzdělávací programy pro dobrovolné tlumočníky pracující ve zdravotnických nebo sociálních službách, v jejichž rámci se poskytuje jazyková podpora v oblastech s vysokou poptávkou.
Turecko: spolupráce vnitrostátních a mezinárodních partnerů
Přístup Turecka zdůrazňuje při uspokojování potřeb v oblasti tlumočení, zejména v reakci na výzvy související s migrací, kombinovanou úlohu vnitrostátní správy a mezinárodní spolupráce. V oblasti zdravotní péče jsou s cílem usnadnit komunikaci mezi zdravotnickými pracovníky a pacienty, kteří nemluví turecky, zaměstnáváni tlumočníci na plný úvazek v rámci projektu SIHHAT financovaného z prostředků EU. Neprofesionálním zdravotnickým tlumočníkům poskytla odbornou přípravu Regionální kancelář pro Evropu Světové zdravotnické organizace (WHO), aby jim pomohla zvládnout jejich úkoly, a Německá korporace pro mezinárodní spolupráci (GIZ) koordinovala vzdělávací programy pro tlumočníky ve zdravotnictví, zejména v komunitních střediscích péče o duševní zdraví v komunitě.