Náslech a současná produkce projevu
Co je simultánní tlumočení?
Simultánní tlumočení je druh tlumočení, při němž řečník pronáší projev a tlumočník ho poslouchá a současně (tj. simultánně) přeformulovává do jazyka, kterému dané publikum rozumí. Simultánní tlumočníci pracují zpravidla z tlumočnické kabiny, ačkoli v některých případech používají přenosné tlumočnické zařízení (tzv. bidule neboli „šepták“). Někdy se využívá rovněž metody zvané „šušotáž“ (z francouzského chuchotage), při níž tlumočník to, co bylo řečeno, překládá simultánně šeptem klientovi. V takovém případě sedí nebo stojí blízko klienta, aby mu mohl informace slyšitelně sdělovat.
Základní dovednosti
Dovednosti, které si musí simultánní tlumočník osvojit, jsou stejné jako u tlumočení konsekutivního.
V obou případech se postupuje stejně, a to v tomto sledu:
- aktivní poslech (porozumění řečenému)
- analýza (vytvoření struktury řečeného)
- reprodukce (přetlumočení řečeného)
Rozdíl oproti konsekutivnímu tlumočení spočívá v tom, že při tlumočení simultánním probíhají všechny tyto tři kroky najednou, tedy simultánně.
Nejprve je třeba si osvojit dovednosti popsané na stránce o konsekutivním tlumočení. Jde například o: schopnost aktivního náslechu, rozpoznání hlavní a podružné informace, přisouzení priority klíčovému sdělení, efektivní aktivace krátkodobé paměti, vynikající vyjadřovací schopnosti atd. Kromě toho musí dobrý simultánní tlumočník umět předvídat, co se řečník chystá říci (zvláště důležité je to u jazyků s rozdílnou syntaktickou strukturou, kde se například dějové sloveso dává až na konec věty). Naprosto zásadní je pak také odolnost a schopnost zvládat stres – u simultánního tlumočení je to ještě důležitější než u konsekutivního.
Digitální nástroje
Vzhledem k tomu, že obsah tlumočených jednání je stále odbornější a technicky náročnější, je při tlumočnické přípravě výhodné používat digitální nástroje, včetně umělé inteligence. V kabině se mohou nástroje umělé inteligence tlumočníkům rovněž hodit k okamžitému vyhledání přesné terminologie nebo číselných údajů. Přes všechnu technologickou pomoc je však stále třeba, aby si tlumočník osvojil dovednosti uvedené níže.
Náročnost práce v kabině
V tomto režimu tlumočení jsou kladeny větší nároky na znalost aktivního jazyka (tj. jazyka, do něhož tlumočník projev převádí), neboť tlumočník musí zároveň poslouchat, co řečník říká, projev analyzovat a současně ho tlumočit. Proto je při simultánním tlumočení potřeba skutečně vynikající znalost rodného nebo aktivního jazyka, a to ještě výrazněji, než je tomu při tlumočení konsekutivním.
Vyšší je i riziko interference z pasivního jazyka (tj. z jazyka projevu) do jazyka aktivního. Tlumočník tak musí své produkci věnovat mnohem větší pozornost. Měl by tak například dbát na to, aby nekopíroval syntax projevu, zkracoval dlouhé věty nebo je uspořádával do kratších celků a vyhýbal se tzv. „falešným přátelům“, tedy slovům v různých jazycích, které sice znějí podobně nebo se podobně píší, ale mají jiný význam).
Z tohoto důvodu se studenti nejdříve učí tlumočit konsekutivně, protože se tak naučí základy všech typů tlumočení. Ty pak mohou využít při tlumočení simultánním, které je celkově obtížnější a klade na tlumočníka mnohem větší nároky.
Pro simultánní tlumočení je proto třeba si osvojit soubor různých dovedností. Vynikající znalost několika jazyků je tedy jen základním předpokladem pro kvalitní výkon této profese. Kurzy konferenčního tlumočení nabízí mnoho vysokých škol.
Zdroje a materiály
Ke studiu simultánního tlumočení je na této platformě k dispozici řada materiálů:
- Archiv projevů (ukázky projevů k procvičování)
- Vzdělávací materiály GŘ pro tlumočení
- ORCIT (online zdroje pro školení konferenčních tlumočníků)
Podrobnější informace o simultánním tlumočení najdete také v řadě souvisejících publikací. Některé zajímavé tituly a jiné užitečné zdroje uvádíme na našich stránkách v části věnované knihám (včetně elektronických), článkům a časopisům.